Mezi první podlahové krytiny, které lidstvo používalo patří udusaná hlína, kamení listí, ale i zvířecí kosti. Přesto však obrazy krále Šalamouna sedícího na trůnu ukazují, že už před našim letopočtem vyšší třída chodila po podlahách ze dřeva. Tento přírodní materiál byl pro lidi natolik přirozený, že neměli potřebu jeho použití v podlahářství zaznamenávat.
Ve středověké Evropě se dřevěné podlahy objevovaly v domech bohatých, ale až ve vyšších patrech obydlí. Přízemí zůstávala z praktických důvodů hliněná. Podlahy se nejčastěji pokrývaly jednoduše ohoblovanými fošnami z dubu, borovice či modřínů.
16. století s sebou přineslo zdobnost i na podlahách. Barevné a mořené dřevo se skládalo do různých vzorců a vytvářelo tak na podlaze zajímavé efekty. Takto svá obydlí zkrášlovala hlavně šlechta na svých zámcích.
Ornamenty na dřevěných podlahách zůstávají v módě i pro další století, ovšem tady už klasická prkna pomalu nahrazuje francouzský vynález – parkety. Zatímco domy obyčejných lidí mají podlahy chráněné nejčastěji smrkovými prkny, paláce bohatých zdobí až dechberoucí obrazce a scenérie parketové techniky, často navrhované architekty přímo na míru svým majitelům.
S rozšiřujícími se vymoženostmi strojů a techniky se v 19. století začíná průmyslově zpracovávat i dřevo. Široká prkna nahrazují čím dál tenčí parkety. Začíná se vsázet na kvalitní a trvanlivé dřevo. Tenké ocelové hřebíky a lepidla usnadňují pokládku na maximum. A pokrok jde stále dopředu.
Přelom 19. a 20. století se nese ve znamení parket s drážkou a perem. Tento typ podlahy se běžně objevuje už i ve veřejných budovách, obchodech, továrnách, výrobnách, ale i chudších domácnostech. Toto období přineslo i velmi populární vzor pokládky parket – rybí kost. Je natolik populární, že se hojně využívá i po celé 20. století.
Dřevěné podlahy jsou již ve 20. století standardem. V jeho polovině je už parketářství plnohodnotné řemeslo a živí mnoho zručných rukou. Jak se práce s parketami měnila v moderních dějinách?
Parketové podlahy ze začátku minulého století jsou pokládané na prkna. Tehdy staří mistři upevňovali každou jednotlivou parketu hřebíkem. Díky této poctivé a tvrdé práci parketářů jsou tyto podlahy velice precizně řemeslně provedené a renovace je většinou bezproblémová.
Poválečná léta změnila způsob pokládky parket. Ty se pokládaly na betonový či dřevotřískový podklad do horkého asfaltu. I tyto parkety jsou vesměs pevně spojeny s podkladem a s jejich renovací nebývají problémy.
Zato období normalizace parketám moc nepřálo. Rozmach bytové výstavby upozaďuje řemeslo a betonové podlahy se hojně pokládají linoleem. Domácnosti, které PVC nechtějí a zůstávají věrné dřevěné podlaze se v mnohých případech dočkají sice rychle položené podlahy, ovšem v dosti pochybné kvalitě. Podlaháři kvůli rychlosti odvedené práce používají studený asfalt. Takový podklad postupem času parkety ničí, jednotlivé dílce se díky vzniklým spárám uvolňují. Tady už je renovace náročnější a mnohdy vyžaduje rozebrání podlahy a její opětovnou pokládku.
Naštěstí 21. století přeje bytovému designu a kvalitně odvedené práci i při pokládce parket.
CHCETE RYCHLOU RENOVACI PODLAHY ?